Všichni jste asi slyšeli o pochybných podnicích, kam se příliš nevyplatí jít na oběd či večeři. Jejich ceny jsou opravdu horentní, což by samo o sobě nevadilo, kdyby nabízeli adekvátní komfort, jenomže se často jedná o druhořadé podniky, které jsou vizuálně zaměnitelné s jakoukoliv hospodou v kdejaké horní dolní. A co se týče jídla, ani to není příliš přesvědčivé. Dát tisícovku za dobré jídlo s perfektní obsluhou se vyplatí, ale za guláš s pěti knedlíky rozhodně ne. Je potřeba vědět, že ne všechny restaurace se takto chovají. Naprostá většina z nich funguje tak jak má a nepodvádí. Ovšem jak vždy, poctiví se svezou na negativní vlně i s těmi nepoctivými.

Nekalých praktik, kterých využívají podvodní restauratéři, je celá řada. Nejde jen o příliš vysoké ceny, ale i o zpoplatnění věcí, které jsou všude jinde normálně zadarmo. Dobrým příkladem za všechny je voda z kohoutku. Za tu nemusíte platit v Berlíně, Paříži ani v Londýně, ovšem jakmile přijedete do Prahy, většina barů a restaurací vám ji klidně naúčtuje. Někteří jsou navíc tak drzí, že podávají vodu z kohoutku, ale maskují ji jako klasickou minerálku. Mnozí hosté to buďto nepoznají nebo nechtějí dělat rozruch.

Je však nutné zmínit, že zpoplatnění drobností, které jsou jinde ve světě zdarma, až podezřele vysoké ceny nebo třeba šizení na mase není zacíleno primárně na českého zákazníka, ale na zahraničního turistu. Ti jsou obvykle mnohem tolerantnější k různým obdobným excesům. Navíc mají daleko více peněz, a hlavně tu existuje jazyková bariéra. Mnozí číšníci umí anglicky docela slušně, ale jakmile přijde stížnost od zahraničního zákazníky, stávají se z nich pomalu analfabeti. A vzhledem k tomu, že ani městští strážnici, kteří by měli tyto potíže na místě řešit, nejsou, co se týče cizích řečí příliš kovaní, mají turisté obvykle smůlu.