Jedno z mnohých prohlášení, kterými Coco častovala tehdejší nositelky doznívající viktoriánské módy vyznávající dlouhé sukně a přezdobené neforemné klobouky.

Gabrielin minimalistický pohled na módu se pravděpodobně začal utvářet díky jejímu nelehkému dětství a nutností se neustále uskromňovat. Měla totiž ještě další čtyři sourozence a po smrti matky strávila spolu se sestrami nějaký čas v klášterním sirotčinci francouzského Notre Dame. V období prázdnin jezdila vypomáhat své tetě do malého obchůdku s oděvy. Patrně tam se začala její cesta k postu slavné módní návrhářky. Ještě než se ale usadila na pomyslném trůnu módního království, prošla pánským krejčovstvím, které se stalo na čas jejím zaměstnáním, ale i koníčkem. Další její velkou zálibou byl zpěv, který mnohdy uplatnila v často navštěvovaných kabaretech.

Tam se také seznámila se dvěma muži, kteří měli později zásadně ovlivnit její kariéru. Byl to Etienn Balsan a Artur Capel, s nimiž Coco udržovala milenecký vztah a kteří jí umožnili finanční podporou,

aby se mohla osamostatnit.

Tak v roce 1910 otevírá svůj první a dnes legendární modistický podnik. Její móda měla ženy konečně osvobodit od upnutých korzetů a kostic, a nahradit mimořádně pohodlnými čistými liniemi šatů ke kolenům a klobouků, které svým minimalismem přibližovaly až téměř k pánskému stylu, který navíc podtrhnul i tehdy revoluční trend dámských kalhot. Tento styl oblékání razila Chanel i v jednoduchosti krátkého účesu, jenž byl pro ni typický. Z počátku mělo mnoho konzervativních dam k mladé originální návrhářce mnoho výhrad, ale karty se začaly brzy obracet v její prospěch. Věhlas a slávu jí přinesla i expanze do světa vůní. V roce 1920 přichází na trh s dnes již ikonickým parfémem Chanel No. 5.

Tato úctyhodná dáma zemřela v roce 1971, a i když nebyla v osobním životě příliš šťastná, její titul Královna módy, jí zůstane navždy.