Všeobecně známé rčení říká: „peníze kazí člověka“. Je to však skutečně pravda? Pokud bychom chtěli přistupovat k tomuto známému fenoménu opravdu poctivě a vědecky, na což ovšem nemáme čas ani prostor, museli bychom nejdříve přesněji definovat, co se myslí tím člověkem a těmi penězi. Už jen ta všudypřítomná relativita a subjektivnost přispívají k dostatečnému „maglajzu“ v tom všem. Jen si vezměte člověka, který celý život dosáhne leda tak na minimální životní minimum.

Pokud takový člověk vyhraje sto tisíc, je to pro něj naprostý poklad – peníze jej však neovlivní naprosto stejně jako milionáře, který by vyhrál stejnou částku. A také samotný pojem člověka – jedná se skutečně o člověka jakožto souhrn veškerého pojmosloví fyziologického a psychologického a sociálního nebo se jedná pouze o jeho charakter či „chování“?

Záleží, jak se na to díváme

Peníze bezpochyby kazí člověka, ale jedná se o člověka nešťastného, sebestředného. Můžeme říci, že člověk sociálně cítící si spíše řekne „lehce nabyl, lehce pozbyl“ a daruje půlku na charitu než člověk, který celý život musel vycházet s každou korunou a najednou se může „roztáhnout“. Člověk musí mít předpoklady ke „zkažení“ už od počátku. Samozřejmě, i člověk duševně a zdravotně bohatý může podlehnout vlivu peněz, zvláště pokud není zvyklý na tak velké částky. Ale přeci jen se vzděláním, rozhledem a empatií roste také míra „štěstí“, kterého takový jedinec dosáhne se stejnou částkou. Zatímco člověk chudý duchem, charakterem i peněženkou se neustále bude snažit „zaplnit“ svou prázdnotu penězi. Často ale skončí přesně tam, kde začal.

Želva bude želvou i bez krunýře

Farmář navždy zůstane duší farmářem, chudý zůstane chudý, i kdyby jezdil v bavoráku. Taková je smutná pravda. Své jádro a své nitro nezměníte tak jednoduše. Je to souběh veškerých zkušeností, pozitivních a negativních, které utváří vaše současné já. A peníze jsou jedná z věcí na světě, která vám k většímu štěstí nepomůže. O to je to celé smutnější.