Vdávala jsem se dvakrát a doufám, že jsem si tím počet vlastních svateb v životě již vybrala. Ale kdyby na to přišlo, vdávala bych se klidně i potřetí. Věřím v lásku i svazek manželský, i když nemusí trvat věčně.

Ach ty náklady

Ta první svatba bývá tak nějak nejdůležitější. Je to poprvé, člověk je ještě plný ideálů a romantických představ o tom, jak by to mělo vypadat, a co by tam nemělo chybět. Bylo to tak i u mě. Středně velká svatba o 50 lidech. Někdo by se už hroutil, kolik to muselo stát. Nic. Kromě trochy našeho volného času, který jsme museli věnovat zařizování.  Celkové náklady 37 000,- zcela pokryly peněžní svatební dary od svatebčanů. A ještě nám zbylo na menší svatební cestu. Tady je to hodně o tom, zda se chcete blýsknout nebo si to chcete prostě užít. My si to chtěli užít s rodinou a přáteli, hráli se hry, grilovalo se, oběd byl jako raut a slavilo se na hájovně a spalo ve stanech nebo nespalo vůbec. Prstýnky jsme měli z chirurgické oceli, nejdražší položkou byl raut a šaty. Opravdu nic, co by mělo člověka zruinovat a mnoho lidí s úsměvem vzpomínalo, jaká tam byla sranda a jak si to užili. Mě pak mrzelo, že to nevyšlo, ale takový je život.

Druhá svatba byla už jen o 10 lidech včetně nás, ale o něco dražší, než ta první a platili jsme si vše sami. Ale cenu navýšily hlavně prstýnky a naše oblečení. Již žádné svatební obyčeje, žádné koláčky, něco nového, půjčeného, starého, házení kytice apod. Najednou víte, že už to není třeba. Jednou jste si to zažili, nic to nepojistilo a teď to chcete prostě jinak.

Manželství není o svatbě, ale je to vstupní brána do něj a měla by být pro Vás vyzdobená tak, aby se Vám dobře procházelo a věřili jste tomu, že to bude do konce života. A je jedno, jestli ta brána bude stát na louce, zahradě, zámku nebo v obřadní síni. Udělejte si to prostě po svém!